Přístav Marseille, známý také jako Starý přístav, se nachází v centru francouzské Marseille. Jeho historie sahá až do starověku, kdy jej kolem roku 600 př. n. l. založili řečtí námořníci z Fókie. V průběhu staletí hrál přístav významnou roli v hospodářském a kulturním rozvoji regionu a sloužil jako hlavní obchodní a dopravní uzel.

Ve středověku se přístav stal důležitým centrem středomořského obchodu. Navzdory obdobím úpadku nadále vzkvétal, zejména v období renesance, kdy byl modernizován a opevněn. V 19. století prošel přístav rozsáhlým rozvojem, který upevnil jeho postavení jednoho z předních světových námořních přístavů. Dnes zůstává důležitou součástí identity a ekonomiky Marseille.

Barcelonský přístav, který se nachází ve španělském Katalánsku, má bohatou historii sahající až do římských dob. Původně se jednalo o skromný přístav sloužící k rybolovu a obchodu. Římská říše si uvědomila jeho strategický význam a přeměnila jej na vojenský přístav, což podnítilo jeho růst a rozvoj.

Ve středověku, za vlády aragonské koruny, se barcelonský přístav výrazně rozrostl a stal se centrem obchodní činnosti ve Středomoří. V 19. století došlo k výraznému pokroku, byl postaven první moderní maják a otevřeno první obchodní přístaviště. Dnes je jedním z nejrušnějších přístavů na světě, který slouží jak obchodním, tak turistickým aktivitám.

Přístav Malaga, který se nachází v jižním Španělsku, má bohatou historii dlouhou více než 3 000 let, což z něj činí jeden z nejstarších přístavů na světě. Byl založen Féničany v 8. století př. n. l. a díky své strategické poloze ve Středozemním moři se stal významným námořním centrem Římanů a Maurů.

V 15. století, po reconquistě, se přístav stal hlavním centrem obchodu mezi Španělskem a jeho koloniemi v Americe. V 19. století došlo k poklesu jeho významu v důsledku ztráty španělských kolonií, ale ve 20. století znovu získal význam jako hlavní cíl výletních lodí a nákladní přístav. Dnes je klíčovým ekonomickým motorem andaluského regionu a slouží jak obchodní, tak turistické dopravě.

Oblast dnešní Casablanky byla cca od 10. století př.n.l. osídlena Berbery a to až do 7. století př. n. l., kdy byl původně založen jako fénická obchodní stanice. V 15. století Portugalci město zničili a přestavěli a přejmenovali na Casa Branca.

Roku 1515 využili Portugalci ruiny starého města k vybudování své vojenské základny a město, které vyrostlo kolem pevnosti se nazývalo Casa Branca (v portugalštině Bílý dům). Portugalci toto území opustili v roce 1755, kdy většinu města zničilo zemětřesení.

V první polovině 19. století začala populace Casablanky rychle růst, a to zejména přílivem imigrantů z Evropy, když se Casablanca stala důležitým obchodním partnerem rychle se rozvíjející industriální Velké Británie. V roce 1906 měla Casablanca 20 000 obyvatel.

V roce 1907 se v Casablance usadili Francouzi, čímž započali proces kolonizace. V roce 1912 zde ustanovili protektorát Francouzské Maroko. V této době byl obchodním centrem Maroka Fes a nejdůležitějším přístavem Tangier – ten byl však v mezinárodních rukou, což donutilo Francouze hledat novou základnu. Tou se po rozhodnutí Louise Huberta Lyauteye stala právě Casablanca, která leží v nejúrodnějším a na minerály nejbohatším místě v zemi.

Historie přístavu Mindelo na Kapverdách je bohatá a významná. Byl založen v 19. století a stal se důležitou uhelnou a tankovací stanicí pro lodě plující po transatlantické trase. Přístav, který se nachází na ostrově São Vicente, hrál během průmyslové revoluce zásadní roli při rozšiřování globálních námořních obchodních sítí.

Ve 20. století význam přístavu Mindelo poklesl v důsledku nástupu paliv na bázi ropy a otevření Suezského průplavu, který umožnil přímější cestu mezi Evropou a Asií. Navzdory tomu zůstává přístav Mindelo základní infrastrukturou Kapverd, která podporuje ekonomiku země a slouží jako centrum pro trajektovou dopravu mezi ostrovy a mezinárodní výletní lodě. V posledních letech bylo vyvinuto úsilí o oživení přístavu Mindelo jako klíčové zastávky a turistické destinace.

Přístav Salvador, často známý jako Porto de Salvador, je jedním z nejstarších přístavů nejen v Brazílii, ale i v Americe. Byl založen Portugalci v roce 1501 a sloužil jako první trh s otroky v Novém světě, což je mrazivý důkaz jeho koloniální minulosti. V průběhu staletí se proměnil v moderní přístav, který ročně odbaví miliony tun nákladu.

V roce 2007 zahájila brazilská vláda významnou modernizaci infrastruktury přístavu. Cílem bylo umožnit přístavu Porto de Salvador přijímat větší plavidla a zvýšit jeho kapacitu pro překládku nákladu. Dnes slouží jako klíčový tranzitní bod pro širokou škálu zboží, včetně sóji, pšenice, ropy a vozidel. Díky své historii a modernímu významu je přístav Salvador klíčovým námořním uzlem v Brazílii.

Přístav Rio de Janeiro na jihovýchodním pobřeží Brazílie má bohatou historii sahající až do 16. století. Přírodní přístav ve městě objevili portugalští objevitelé 1. ledna 1502, když si záliv spletli s ústím řeky a pojmenovali jej Rio de Janeiro, což znamená "lednová řeka". Přístav se brzy stal klíčovým strategickým bodem portugalské koloniální říše a sloužil jako hlavní centrum transatlantického obchodu s otroky.

V 19. století prošel přístav významnou proměnou. V roce 2010 byl v rámci příprav na mistrovství světa ve fotbale v roce 2014 a olympijské hry v roce 2016 realizován projekt Porto Maravilha, jehož cílem byla revitalizace přístavní oblasti. Dnes je přístav Rio de Janeiro jedním z nejdůležitějších námořních přístavů v Brazílii, který odbavuje širokou škálu nákladů, jako je železná ruda, ropa, káva a průmyslové zboží.

Přístav Rio de Janeiro na jihovýchodním pobřeží Brazílie má bohatou historii sahající až do 16. století. Přírodní přístav ve městě objevili portugalští objevitelé 1. ledna 1502, když si záliv spletli s ústím řeky a pojmenovali jej Rio de Janeiro, což znamená "lednová řeka". Přístav se brzy stal klíčovým strategickým bodem portugalské koloniální říše a sloužil jako hlavní centrum transatlantického obchodu s otroky.

V 19. století prošel přístav významnou proměnou. V roce 2010 byl v rámci příprav na mistrovství světa ve fotbale v roce 2014 a olympijské hry v roce 2016 realizován projekt Porto Maravilha, jehož cílem byla revitalizace přístavní oblasti. Dnes je přístav Rio de Janeiro jedním z nejdůležitějších námořních přístavů v Brazílii, který odbavuje širokou škálu nákladů, jako je železná ruda, ropa, káva a průmyslové zboží.

V místě dnešního Buenos Aires se nacházela osada, kterou v roce 1536 založili Španělé. Ti ji pojmenovali „Real de Nuestra Señora Santa María del Buen Ayre“ (Přístav naší Nejsvětější Panny Marie dobrého větru) podle Madony z Bonarii na italské Sardinii. Španělští zakladatelé osady se ale brzy dostali do konfliktů s domorodými indiány a nakonec byli přinuceni k opuštění této oblasti. V roce 1541 na útěku osadu vypálili a kontrolu nad územím získali opět indiáni.

Na počátku 20. století byl na severu vybudován nový přístav známý jako Puerto Nuevo, který měl sloužit rostoucí námořní dopravě. Starý přístav Puerto Madero byl následně opuštěn a upadal. Teprve v 90. letech 20. století jej rozsáhlý projekt přestavby proměnil v prosperující čtvrť plnou luxusních rezidencí, kanceláří a restaurací. Dnes je symbolem odolnosti a přizpůsobivosti města a zůstává jednou z nejnavštěvovanějších památek Buenos Aires.

V místě dnešního Buenos Aires se nacházela osada, kterou v roce 1536 založili Španělé. Ti ji pojmenovali „Real de Nuestra Señora Santa María del Buen Ayre“ (Přístav naší Nejsvětější Panny Marie dobrého větru) podle Madony z Bonarii na italské Sardinii. Španělští zakladatelé osady se ale brzy dostali do konfliktů s domorodými indiány a nakonec byli přinuceni k opuštění této oblasti. V roce 1541 na útěku osadu vypálili a kontrolu nad územím získali opět indiáni.

Na počátku 20. století byl na severu vybudován nový přístav známý jako Puerto Nuevo, který měl sloužit rostoucí námořní dopravě. Starý přístav Puerto Madero byl následně opuštěn a upadal. Teprve v 90. letech 20. století jej rozsáhlý projekt přestavby proměnil v prosperující čtvrť plnou luxusních rezidencí, kanceláří a restaurací. Dnes je symbolem odolnosti a přizpůsobivosti města a zůstává jednou z nejnavštěvovanějších památek Buenos Aires.

Argentinský přístav Puerto Madryn má bohatou historii sahající až do 19. století. Poprvé byl založen 28. července 1865 skupinou 150 velšských přistěhovalců, kteří osadu pojmenovali "Porth Madryn" na počest sira Lovea Jonese-Parryho, jehož panství ve Walesu se jmenovalo "Madryn".

Výstavba železnice Central Chubut, která v roce 1886 spojila údolí řeky Chubut s Puerto Madryn, výrazně podpořila růst a rozvoj přístavu. Dnes je Puerto Madryn vyhlášeným námořním přístavem a turistickou destinací, proslulou krásnými plážemi a divokou přírodou, zejména velrybami jižními, které lze v zimě a na jaře pozorovat z pobřeží.

Port Stanley, hlavní město Falklandských ostrovů, má bohatou historii, která sahá až do počátku 40. let 19. století. Přístav byl založen Brity v roce 1843 a sloužil jako důležitá opravárenská zastávka pro lodě, které si poškodily trup na zrádném Hornově mysu. Brzy se rozrostl v rušné přístavní město, které mělo v 80. letech 19. století více než 2 000 obyvatel.

Význam Port Stanley vzrostl během války o Falklandy v roce 1982. Bylo hlavním vyloďovacím místem pro britskou operační skupinu vyslanou k znovudobytí ostrovů po argentinské invazi. Dnes je Port Stanley stále strategickým místem v jižním Atlantiku a zůstává důležitou zastávkou pro lodě proplouvající touto oblastí. Historie přístavu svědčí o vytrvalosti a houževnatosti jeho obyvatel.

Argentinský přístav Ushuaia má bohatou a pestrou historii. Díky své geografické poloze na nejjižnějším cípu Jižní Ameriky se stal strategickým bodem pro námořní plavbu. Původně byl přístav obýván domorodým národem Yaghanů a koncem 19. století se stal trestaneckou kolonií argentinské vlády.

Ve 20. století se Ushuaia proměnila z trestanecké kolonie v důležitou námořní základnu během války o Falklandy. Strategická poloha přístavu z něj učinila zásadní bod pro argentinské síly. Dnes je přístav i nadále klíčovým centrem antarktického cestovního ruchu a vědeckých expedic a každoročně umožňuje pohyb tisíců turistů a výzkumníků.

Přístav Puerto Chacabuco je významným dopravním uzlem v oblasti Aysén v Chile. Přístav vznikl ve 30. letech 20. století jako alternativa k přístavu Puerto Aisén, který se stal kvůli usazeninám nesplavným. Význam Puerto Chacabuco rychle vzrostl díky jeho strategické poloze a hlubokým vodám, které umožňovaly kotvení větších plavidel.

Po celé 20. století sloužilo Puerto Chacabuco jako důležitá spojnice pro izolované regiony jižního Chile, zajišťovalo základní zásobování a sloužilo jako brána pro vývoz. Význam přístavu se ještě více upevnil v 70. letech 20. století, kdy byla vybudována Carretera Austral, hlavní silnice spojující odlehlá jižní území se zbytkem Chile. Tím se zvýšil strategický význam přístavu a jeho schopnost odbavovat větší objemy nákladu.

Město Puerto Montt založil v roce 1853 během kolonizace jižního Chile Vicente Pérez Rosales, který ho pojmenoval po tehdejším prezidentovi Manuelu Monttovi. Přístav hrál významnou roli v chilské zlaté horečce v 19. století a sloužil jako klíčový bod pro vyplutí lodí naložených zlatem směrem do Evropy.

V polovině 20. století se Puerto Montt stalo jedním z nejvýznamnějších podniků na zpracování lososů na světě. Tento rozvoj významně podpořil místní ekonomiku a proměnil přístav v centrum mezinárodního obchodu. Dnes je i nadále klíčovým přístavem na jihu Chile a slouží jako brána pro plavby a expedice do Patagonie a Antarktidy.

Jeden z nejdůležitějších přístavů v jižním Pacifiku, Valparaiso v Chile, objevil v roce 1536 španělský conquistador Juan de Saavedra. Jméno, které v překladu znamená "Rajské údolí", dal Saavedra jako poctu svému rodišti ve Španělsku. Přístav byl vybudován na konci 19. století po získání nezávislosti Chile na Španělsku a rychle se stal důležitou zastávkou pro lodě cestující mezi Atlantikem a Tichým oceánem přes Magellanův průliv.

Ve 20. století, po otevření Panamského průplavu v roce 1914, význam Valparaisa jako námořní trasy poklesl, protože lodě nyní mohly zrádný Magellanův průliv obejít. Městu se však podařilo udržet si status významného obchodního přístavu. V roce 2003 UNESCO zapsalo historickou čtvrť Valparaisa s jedinečnou architekturou a urbanistickým uspořádáním na seznam světového dědictví. Dnes je Valparaiso stále živým kulturním a vzdělávacím centrem a také důležitým přístavem chilského námořnictva.

Jeden z nejdůležitějších přístavů v jižním Pacifiku, Valparaiso v Chile, objevil v roce 1536 španělský conquistador Juan de Saavedra. Jméno, které v překladu znamená "Rajské údolí", dal Saavedra jako poctu svému rodišti ve Španělsku. Přístav byl vybudován na konci 19. století po získání nezávislosti Chile na Španělsku a rychle se stal důležitou zastávkou pro lodě cestující mezi Atlantikem a Tichým oceánem přes Magellanův průliv.

Ve 20. století, po otevření Panamského průplavu v roce 1914, význam Valparaisa jako námořní trasy poklesl, protože lodě nyní mohly zrádný Magellanův průliv obejít. Městu se však podařilo udržet si status významného obchodního přístavu. V roce 2003 UNESCO zapsalo historickou čtvrť Valparaisa s jedinečnou architekturou a urbanistickým uspořádáním na seznam světového dědictví. Dnes je Valparaiso stále živým kulturním a vzdělávacím centrem a také důležitým přístavem chilského námořnictva.

Přístav Hanga Roa se nachází ve městě Hanga Roa na Velikonočním ostrově, který je součástí chilského území. Jeho historie je úzce spjata s historií samotného ostrova. Velikonoční ostrov objevil v roce 1722 holandský badatel Jacob Roggeveen, později si jej nárokovalo Španělsko a v roce 1888 Chile. Přístav Hanga Roa hrál klíčovou roli v ekonomických aktivitách ostrova, především v přepravě zboží a lidí na pevninu a z ní.

V průběhu let prošel přístav několika proměnami, aby vyhovoval rostoucím potřebám ostrova. V 60. letech 20. století byl přístav rozšířen, aby umožnil turistický ruch, který se od té doby stal hlavním zdrojem příjmů ostrova. Dnes je přístav Hanga Roa nejen životně důležitou linkou pro obyvatele, kterým zajišťuje nezbytné zásobování, ale slouží také jako vítací bod pro turisty, kteří přijíždějí na ostrov, aby si prohlédli unikátní sochy Moai a bohatou polynéskou historii.

Přístav Bounty Bay Passage na Pitcairnu má významné historické pozadí. Byl pojmenován po nechvalně proslulé britské lodi HMS Bounty, jejíž posádka se v roce 1789 vzbouřila. Vzbouřenci pod vedením Fletchera Christiana hledali útočiště na izolovaném ostrově Pitcairn, kde Bounty potopili v zátoce, která nyní nese jeho jméno.

Navzdory své poutavé historii není průliv Bounty Bay ideálním přístavem. Je malý a obklopený rozeklanými útesy, což ztěžuje kotvení lodí. Obyvatelé ostrova Pitcairn si v průběhu let osvojili výjimečné lodní dovednosti, které jim umožňují vplouvat do tohoto náročného přístavu a vyplouvat z něj. Průjezd Bounty Bay zůstává symbolem jedinečné historie ostrova a odolnosti jeho obyvatel.

Přístav Papeete na Tahiti ve Francouzské Polynésii je důležitým centrem námořní dopravy v jižním Pacifiku. Přístav byl založen v polovině 19. století během francouzské kolonizace Tahiti a rychle se stal důležitou zastávkou na mezinárodních lodních trasách. Díky své strategické poloze a přírodnímu hlubokovodnímu přístavu se stal ideálním místem pro francouzské námořnictvo a obchodní lodní dopravu.

Ve 20. století prošel přístav Papeete významným rozšířením a modernizací. Nástup kontejnerové lodní dopravy v 60. letech 20. století vedl ke kompletní přestavbě infrastruktury přístavu s rozsáhlými novými zařízeními pro odbavování kontejnerových lodí a lodí pro přepravu hromadného nákladu. Dnes je přístav rušným centrem činnosti a slouží jako hlavní brána pro zboží a cestující, kteří na Tahiti přijíždějí a odjíždějí. I nadále hraje klíčovou roli v hospodářském rozvoji Francouzské Polynésie.

Přístav Papeete na Tahiti ve Francouzské Polynésii je důležitým centrem námořní dopravy v jižním Pacifiku. Přístav byl založen v polovině 19. století během francouzské kolonizace Tahiti a rychle se stal důležitou zastávkou na mezinárodních lodních trasách. Díky své strategické poloze a přírodnímu hlubokovodnímu přístavu se stal ideálním místem pro francouzské námořnictvo a obchodní lodní dopravu.

Ve 20. století prošel přístav Papeete významným rozšířením a modernizací. Nástup kontejnerové lodní dopravy v 60. letech 20. století vedl ke kompletní přestavbě infrastruktury přístavu s rozsáhlými novými zařízeními pro odbavování kontejnerových lodí a lodí pro přepravu hromadného nákladu. Dnes je přístav rušným centrem činnosti a slouží jako hlavní brána pro zboží a cestující, kteří na Tahiti přijíždějí a odjíždějí. I nadále hraje klíčovou roli v hospodářském rozvoji Francouzské Polynésie.

Přístav Moorea se nachází v srdci Francouzské Polynésie, skupiny ostrovů v jižním Pacifiku. Přístav, který je jedním z nejdůležitějších v regionu, má bohatou staletou historii. Samotný ostrov Moorea byl poprvé osídlen Polynésany, kteří sem připluli na kánoích z jiných částí Tichého oceánu kolem roku 1 000 našeho letopočtu.

V 18. a 19. století se přístav stal centrem obchodu a živností, zejména v době evropského průzkumu a kolonizace. Přístav navštívilo mnoho slavných objevitelů, včetně Jamese Cooka a Louise Antoina de Bougainville. Dnes je přístav stále důležitou součástí ekonomiky a kultury ostrova Moorea a Francouzské Polynésie a slouží jako brána pro cestovní ruch a obchod.

Přístav Aitutaki na Cookových ostrovech má bohatou historii, která je úzce spjata s kulturním a hospodářským rozvojem ostrova. Přístav byl poprvé objeven legendárním polynéským mořeplavcem Ru, který na Aitutaki dorazil kolem roku 900 n. l.. Tento rok představuje počátek lidského osídlení ostrova. Ru založil první náčelnictvo, což byl významný vývoj, který formoval společenskou strukturu a politický systém ostrova.

Přístav Aitutaki byl po celou dobu své existence centrem obchodních aktivit. Mezinárodní uznání získal v 19. století, kdy ho navštívila loď HMS Bounty britského královského námořnictva. V moderní době má přístav zásadní význam pro ekonomiku ostrova, podporuje místní rybářský průmysl a funguje jako vstupní brána pro cestovní ruch. Historický význam přístavu Aitutaki a jeho přetrvávající význam pro místní ekonomiku dokládá jeho neoddělitelnou roli v životě a identitě ostrova.

Historie přístavu Rarotonga na Cookových ostrovech je neodmyslitelně spjata s námořní kulturou regionu a potřebou obchodu a komunikace. Rarotonga, největší z Cookových ostrovů, byla osídlena Polynésany přibližně od roku 1000 našeho letopočtu. Jeho přírodní přístav poskytoval bezpečné útočiště námořním plavidlům a usnadňoval výměnu zboží a myšlenek, což hrálo klíčovou roli v rozvoji ostrova.

V 19. století získal přístav Rarotonga mezinárodní význam jako zastávka velrybářských a obchodních lodí. V tomto období byl přístav výrazně modernizován, což umožnilo odbavovat větší plavidla. V roce 1890 byl přístav zahrnut do britského protektorátu nad Cookovými ostrovy. Dnes je přístav Rarotonga důležitým centrem lodní dopravy a cestovního ruchu a významně přispívá k hospodářskému růstu Cookových ostrovů.

Ostrovní záliv na Novém Zélandu má bohatou historii sahající až k prvním maorským osadám. Původně ji objevil polynéský mořeplavec Kupe kolem roku 1000 našeho letopočtu. Zátoka byla později pojmenována kapitánem Jamesem Cookem v roce 1769 podle četných ostrovů, které se rozprostíraly na rozsáhlém pobřeží. Prvním Evropanem, který se zde usadil, byl v roce 1823 britský mořeplavec kapitán James Butler.

Na počátku 19. století se záliv stal důležitým přístavem a velrybářskou stanicí. Nachází se zde první hlavní město Nového Zélandu Russell, které se původně jmenovalo Kororareka. Bylo to rušné přístavní město, které přitahovalo lidi ze všech společenských vrstev, včetně objevitelů, misionářů a obchodníků. Město však bylo prakticky zničeno během bitvy u Kororareky v roce 1845, významné události novozélandských válek.

Historie přístavu Auckland, který se nachází na Severním ostrově Nového Zélandu, sahá až do 14. století, kdy jej poprvé osídlili Maorové. Místo s výhodným přístupem k moři bylo označeno za strategické místo pro obchod a obranu. Přístav byl oficiálně založen v roce 1840, kdy evropští kolonisté rozpoznali jeho přírodní výhody a bylo založeno město Auckland.

Ve 20. století zaznamenal přístav Auckland značný rozvoj a rychle se stal jedním z nejdůležitějších obchodních uzlů na jižní polokouli. Poloha přístavu, který poskytuje přirozený hlubokovodní přístav, spolu s rostoucím obchodem Nového Zélandu se zbytkem světa vedla k jeho rychlému rozvoji. Dnes je přístav Auckland největším obchodním přístavem na Novém Zélandu a odbavuje více než 30 % kontejnerového obchodu v zemi.

Historie přístavu Tauranga na Novém Zélandu sahá až do 19. století. Přístav byl původně založen jako obchodní stanice pro první evropské osadníky a maorské kmeny. Strategická poloha přístavu z něj učinila důležité centrum pro vývoz zboží včetně lnu, dřeva a zlata.

Ve 20. století zaznamenal přístav Tauranga značný rozvoj a stal se jedním z nejrušnějších přístavů na Novém Zélandu. V roce 1954 byla založena společnost Tauranga Harbour Board, což znamenalo novou éru rozvoje. Od té doby se přístav rozšiřoval, aby mohl přijímat větší plavidla, v roce 1958 bylo postaveno přístaviště Mount Maunganui a v roce 1992 přístaviště Sulphur Point.

Přístav Christchurch, známý také jako Lyttelton Port, má dlouhou historii sahající až do 19. století. Oficiálně byl otevřen v roce 1877, což z něj činí jeden z nejstarších přístavů na Novém Zélandu. Přístav byl původně založen pro potřeby regionu Canterbury, který se rychle rozrůstal v důsledku zlaté horečky a přílivu evropských osadníků.

V průběhu let prošel přístav Christchurch četnými změnami, aby vyhověl rostoucím požadavkům obchodu a lodní dopravy. V roce 1882 byl přístav spojen s městem Christchurch železničním tunelem, což výrazně zlepšilo přepravu zboží. Přestože přístav čelil několika výzvám, jako například ničivému zemětřesení v roce 2011, je i nadále důležitou součástí ekonomiky regionu.

Dunedin, město které se nachází na Novém Zélandu, má pozoruhodnou historii sahající až do poloviny 19. století. Založili jej v roce 1848 osadníci skotské svobodné církve, kteří osadu pojmenovali Dunedin podle starého gaelského názvu pro Edinburgh. V průběhu let se z něj stal významný obchodní přístav, který sloužil jako brána pro obchod a cestování.

Koncem 19.století zaznamenal přístav Dunedin významný rozvoj v důsledku zlaté horečky v oblasti Otago. To vedlo v roce 1882 ke stavbě vůbec první chladírenské lodi, která plula z přístavu Chalmers v Dunedinu do Londýna, což znamenalo významný milník v historii globálního uchovávání potravin a obchodu s nimi. Přestože se přístav potýkal s řadou problémů, neustále se přizpůsoboval a rostl a upevňoval svou pozici klíčového námořního uzlu na Novém Zélandu.

Historie přístavu Plavba po Milford Sound má hluboké kořeny v objevování a zkoumání. Sound byl poprvé objeven mořeplavci v 19. století a díky svým hlubokým vodám a chráněné zátoce se rychle stal významným cílem pro lodě. Již stovky let předtím tuto oblast využívali Maorové, kteří ji pojmenovali Piopiotahi podle dnes již vyhynulého ptáka.

Na počátku 20. století si novozélandská vláda uvědomila jedinečnou krásu a potenciál Milford Sound a vyhlásila jej národním parkem. To vedlo k založení přístavu a zavedení plavebních služeb. V průběhu let zaznamenal přístav výrazný nárůst turistického ruchu a v současné době je jednou z nejnavštěvovanějších turistických destinací na Novém Zélandu.

Přístav Hobart, druhé nejstarší město Austrálie, má bohatou historii sahající až do koloniálních dob. Byl založen v roce 1804 a sloužil především jako trestanecká osada a základna pro lov velryb a tuleňů v Jižním oceánu. Strategická poloha přístavu mu dávala výhodu, že byl posledním přístavem pro lodě směřující do Antarktidy.

V 19. století se přístav Hobart stal centrem mezinárodního obchodu a vyvážel zboží, jako je vlna, ovoce a minerály. V průběhu 20. století se přístav vyvíjel a modernizoval, přijímal větší lodě a rozšiřoval nabídku služeb. Dnes slouží jako klíčové výchozí místo pro antarktické expedice a je známý svými loděnicemi a údržbářskými zařízeními.

Přístav v Sydney, známý také jako Sydney Harbour, je ikonou Austrálie s bohatou historií. Přístav byl objeven v roce 1770 kapitánem Jamesem Cookem, ale rozvíjet se začal až po příjezdu první flotily britských lodí v roce 1788. Stal se hlavním přístavem pro trestaneckou kolonii Nový Jižní Wales a jeho rozvoj se rychle urychlil.

V 19. století rozšířil sydneyský přístav svou činnost o obchod, což podpořilo místní ekonomiku. Právě v tomto období se stal jedním z nejdůležitějších přístavů na jižní polokouli. Ve 20. století prošel přístav výraznou modernizací, kdy byl postaven most Sydney Harbour Bridge a budova opery v Sydney, čímž se stal nejen významným dopravním uzlem, ale také hlavní turistickou atrakcí.

Přístav v Sydney, známý také jako Sydney Harbour, je ikonou Austrálie s bohatou historií. Přístav byl objeven v roce 1770 kapitánem Jamesem Cookem, ale rozvíjet se začal až po příjezdu první flotily britských lodí v roce 1788. Stal se hlavním přístavem pro trestaneckou kolonii Nový Jižní Wales a jeho rozvoj se rychle urychlil.

V 19. století rozšířil sydneyský přístav svou činnost o obchod, což podpořilo místní ekonomiku. Právě v tomto období se stal jedním z nejdůležitějších přístavů na jižní polokouli. Ve 20. století prošel přístav výraznou modernizací, kdy byl postaven most Sydney Harbour Bridge a budova opery v Sydney, čímž se stal nejen významným dopravním uzlem, ale také hlavní turistickou atrakcí.

Zátoka byla poprvé zmapována objevitelem Georgem Bassem v roce 1797 a od 40. let 19. století je využívána ke komerčnímu lovu velryb a rybolovu. Od 50. let 19. století do 50. let 20. století přístav obsluhovaly paroplavební společnosti, včetně Illawarra Steam Navigation Company.

Historie australského přístavu Port of Eden sahá až do 40. let 19. století, kdy jej poprvé začali využívat velrybáři. Tento hlubokomořský přístav, který se nachází v zátoce Twofold Bay v Novém Jižním Walesu, je známý svým přírodním přístavem, který byl v 19. století hojně navštěvován americkou velrybářskou flotilou.

Zpracování velryb bylo v této době v oblasti významným průmyslovým odvětvím, přičemž pozůstatky staré velrybářské stanice Davidson jsou zde patrné dodnes. Přístav hrál klíčovou roli také za druhé světové války jako námořní základna australského královského námořnictva. V průběhu let se přístav Eden změnil z velrybářského přístavu na moderní námořní přístav, který podporuje různé lodní činnosti.

Přístav Melbourne je největším australským přístavem pro kontejnerový a všeobecný náklad. Byl založen v roce 1835 osadníky z Van Diemenovy země (dnešní Tasmánie). Jeho vznik byl důsledkem viktoriánské zlaté horečky v 50. letech 19. století, která výrazně zvýšila počet lodí navštěvujících přístav.

V průběhu let prošel přístav významnými změnami. Významným počinem byl například projekt prohloubení kanálu v letech 2008 až 2009. Jeho cílem bylo prohloubit plavební kanály v zálivu Port Phillip Bay, aby do přístavu mohly vplouvat větší lodě. V roce 2016 pronajala viktoriánská vláda přístav soukromému sektoru na dobu 50 let, což vedlo k další modernizaci a rozšíření.

Město Adelaide bylo založeno roku 1836 plukovníkem Williamem Lightem jako plánované město, které bylo předem detailně navrženo a byla pro ně vybrána nejvhodnější lokalita poblíž řeky Torrens. Město dostalo své jméno po královně Adelaide, manželce britského krále Viléma IV. Jeho přístav je nejstarším a nejvýznamnějším námořním přístavem Jižní Austrálie a v minulosti byl důležitý pro obchod se zbožím, včetně vlny, pšenice a nerostných surovin.

V 19. a na počátku 20. století zaznamenalo Adelaide rychlý růst a stalo se rušným obchodním centrem. V přístavu se to hemžilo plachetnicemi, parníky a později i velkými zaoceánskými plavidly. V polovině 20. století však s nástupem velkých kontejnerových lodí začal jeho význam upadat. Dnes už sice není tak rušný jako kdysi, přesto si zachovává historický význam a díky zachovalým památkovým budovám a námořnímu muzeu stále přitahuje velké množství turistů.

Přístav Penneshaw, který se nachází na ostrově Kangaroo Island v Jižní Austrálii, byl dříve známý jako Hog Bay (zátoka vepřů), a to kvůli prasatům, která sem v 19. století dovezli francouzští námořníci. Později byl název změněn na Penneshaw na počest Dr. F. W. Pennefathera, irského lékaře, který se zasloužil o počáteční rozvoj zdravotnictví v Jižní Austrálii.

Přístav Penneshaw hrál v námořní historii Austrálie zásadní roli. V počátcích sloužil jako oblíbená zastávka velrybářů a lovců tuleňů. Později, s rozvojem obchodu s obilím v 19. století, se stal rušným přístavem pro přepravu pšenice a vlny z ostrova Kangaroo Island. Dnes je i nadále důležitým vstupním bodem pro turisty, kteří na ostrov přijíždějí.

Přístav Albany je jedním z nejstarších přístavů v Západní Austrálii, byl založen v roce 1826. Původně sloužil jako vojenská a trestní základna v raném koloniálním období. Přístav hrál významnou roli v rozvoji města, protože byl jediným hlubokovodním přístavem ve Velké jižní oblasti, který mohl obsluhovat velké zaoceánské lodě.

Na počátku 20. století se s rozvojem velrybářství a dřevařského průmyslu Albany stalo významným centrem vývozu těchto surovin. Přístav byl využíván také v obou světových válkách a v roce 1914 odtud odjely první jednotky Anzacu na bojiště u Gallipoli. Dnes je přístav centrem vývozu obilí, křemičitého písku a dřevní štěpky a také rozvíjející se destinací velkých výletních lodí.

Před osídlením bílými obyvateli v roce 1832 a po dobu nejméně 40 000 let byla oblast Busseltonu domovem domorodých Noongarů z jazykových skupin Wardandi a Bibulman.Kolonizace Západní Austrálie v roce 1829 měla na život Noongarů zásadní vliv. Mnohá města v oblasti Busseltonu, jako například Wonnerup, Yallingup a Carbunup River, si dodnes zachovala svá původní noongarská jména. V roce 1841 došlo v okolí Wonnerupu k masakru noongarských obyvatel Wardandi evropskými osadníky.

V průběhu let se přístav Busselton stal rušným centrem pro vývoz dřeva a dalšího zboží. Jeho význam vzrostl po vybudování přístaviště Busselton Jetty v roce 1865, které bylo několikrát prodlouženo kvůli mělkým vodám zálivu Geographe Bay. Molo, které je dnes hlavní turistickou atrakcí, je svědectvím námořní historie Busseltonu.

Fremantle - původními obyvateli byli příslušníci kmene Noongar. V roce 1829 zde kapitán Charles Fremantle založil jako první britský opěrný bod na západním pobřeží Austrálie osadu, která byla později po něm pojmenována. O rok později byla postavena věznice známá jako Round House, která je významnou architektonickou památkou. Fremantle rostlo díky výhodné poloze přístavu, který využívali velrybáři i přistěhovalci z Evropy, roku 1929 bylo povýšeno na město. Za druhé světové války zde byla významná ponorková základna.

Přístav Fremantle má bohatou historii sahající až do počátku 19. století. Přístav se stal hlavním obchodním centrem regionu a první molo bylo postaveno v roce 1853. Přístav měl zásadní význam během zlaté horečky na konci 19. století, kdy umožnil nárůst počtu obyvatel a bohatství v Západní Austrálii.

Ve 20. století hrál přístav Fremantle i nadále významnou roli. Během obou světových válek byl posledním přístavem pro vojenské lodě odplouvající z Austrálie. Poválečné přistěhovalectví výrazně zvýšilo aktivitu přístavu, který odbavoval příliv nových Australanů. V roce 1964 byl přístav prohlouben, aby mohl přijímat větší plavidla, což vedlo k jeho modernizaci. Dnes je Fremantle rušným přístavem, který ročně odbaví více než 34 milionů tun nákladu.

Fremantle - původními obyvateli byli příslušníci kmene Noongar. V roce 1829 zde kapitán Charles Fremantle založil jako první britský opěrný bod na západním pobřeží Austrálie osadu, která byla později po něm pojmenována. O rok později byla postavena věznice známá jako Round House, která je významnou architektonickou památkou. Fremantle rostlo díky výhodné poloze přístavu, který využívali velrybáři i přistěhovalci z Evropy, roku 1929 bylo povýšeno na město. Za druhé světové války zde byla významná ponorková základna.

Přístav Fremantle má bohatou historii sahající až do počátku 19. století. Přístav se stal hlavním obchodním centrem regionu a první molo bylo postaveno v roce 1853. Přístav měl zásadní význam během zlaté horečky na konci 19. století, kdy umožnil nárůst počtu obyvatel a bohatství v Západní Austrálii.

Ve 20. století hrál přístav Fremantle i nadále významnou roli. Během obou světových válek byl posledním přístavem pro vojenské lodě odplouvající z Austrálie. Poválečné přistěhovalectví výrazně zvýšilo aktivitu přístavu, který odbavoval příliv nových Australanů. V roce 1964 byl přístav prohlouben, aby mohl přijímat větší plavidla, což vedlo k jeho modernizaci. Dnes je Fremantle rušným přístavem, který ročně odbaví více než 34 milionů tun nákladu.

Přístav Lombok, známý také jako přístav Lembar, je významná námořní brána na indonéském ostrově Lombok. Historie tohoto přístavu je hluboce spjata s obchodní historií jihovýchodní Asie. Již od předkoloniálního období byl důležitou zastávkou pro obchodní lodě cestující mezi východní a západní částí souostroví. Díky své poloze byl přístav strategickým bodem pro místní vládce i zahraniční obchodníky.

Během nizozemské koloniální éry hrál přístav Lombok významnou roli při vývozu zemědělských produktů, jako je káva, tabák a koření. Teprve v roce 1960, za éry prezidenta Soekarna, však byla infrastruktura přístavu výrazně modernizována, což umožnilo odbavovat větší objemy nákladu a osobní dopravy. Dnes je přístav Lembar i nadále důležitým centrem regionálního obchodu a cestovního ruchu a významně přispívá k ekonomice Lomboku.

Přístav Benoa se nachází v jižní části indonéského ostrova Bali. Má bohatou historii, která sahá až do holandské koloniální éry. Přístav původně sloužil k vývozu cenných komodit z Bali, jako je káva, vanilka, tabák a kokosové ořechy. Postupem času se z něj stalo významné obchodní centrum, které usnadňovalo obchod mezi Bali a dalšími indonéskými ostrovy.

Na konci 20. století se přístav Benoa transformoval, aby mohl sloužit rostoucímu turistickému průmyslu na Bali. Vznikl zde terminál pro výletní lodě a stal se jedním z nejdůležitějších vstupních bodů pro turisty navštěvující ostrov. Dnes slouží jako obchodní přístav i jako vstupní brána pro miliony cestovatelů, kteří prozkoumávají krásný ostrov Bali.

Přístav Benoa se nachází v jižní části indonéského ostrova Bali. Má bohatou historii, která sahá až do holandské koloniální éry. Přístav původně sloužil k vývozu cenných komodit z Bali, jako je káva, vanilka, tabák a kokosové ořechy. Postupem času se z něj stalo významné obchodní centrum, které usnadňovalo obchod mezi Bali a dalšími indonéskými ostrovy.

Na konci 20. století se přístav Benoa transformoval, aby mohl sloužit rostoucímu turistickému průmyslu na Bali. Vznikl zde terminál pro výletní lodě a stal se jedním z nejdůležitějších vstupních bodů pro turisty navštěvující ostrov. Dnes slouží jako obchodní přístav i jako vstupní brána pro miliony cestovatelů, kteří prozkoumávají krásný ostrov Bali.

Singapurský přístav, známý také jako Singapurský přístav, má bohatou historii, která sahá až do 14. století. V roce 1819 jej založil sir Stamford Raffles jako obchodní středisko Východoindické společnosti. Během 19. a počátkem 20. století vzkvétal jako britská kolonie a stal se jedním z nejdůležitějších obchodních a vojenských center britského impéria.

V polovině 20. století prošel přístav značným rozvojem, který byl způsoben rostoucím mezinárodním obchodem. Díky vizi tehdejšího premiéra Lee Kuan Yewa se z něj stal moderní hlubinný přístav. V roce 1996 byl založen Singapurský přístavní úřad (Port of Singapore Authority, PSA ), který spravuje přístav, jenž se od té doby stal druhým nejvytíženějším přístavem na světě z hlediska celkové lodní tonáže. Dnes je singapurský přístav uznáván jako globální centrum lodní dopravy a logistiky.

Port Klang, dříve známý jako Port Swettenham, je největší přístav v Malajsii. Byl založen v roce 1893, aby sloužil cínovým dolům v údolí Klang během britské koloniální éry. Přístav byl pojmenován po siru Franku Athelstane Swettenhamovi, prvním generálním rezidentovi Malajských federativních států.

V roce 1972 byl název přístavu změněn na Port Klang v souladu s malajsijskou národní jazykovou politikou. Přestože se Port Klang potýkal s různými problémy, jako byly pracovní spory a přetížení, podařilo se mu zvětšit svou velikost a význam. Dnes slouží jako hlavní hospodářské centrum a je důležitou součástí malajsijského mezinárodního obchodu.

Přístav Penang je hlubokomořský námořní přístav v malajském státě Penang. Skládá se z terminálů podél Penangského průlivu, včetně pěti v Seberang Perai a jednoho v George Town. Historie přístavu sahá až do britské koloniální éry, kdy jej v roce 1786 založila Britská východoindická společnost. Sloužil jako důležitá obchodní stanice a umožňoval růst Penangu jako významného entrepótu až do získání malajské nezávislosti v roce 1957.

V období po získání nezávislosti prošel přístav Penang významnou modernizací a rozšířením pod správou nově vytvořené Přístavní komise. Kapacita přístavu se zvýšila výstavbou nových zařízení a zavedením kontejnerizace v 70. letech 20. století. Dnes je jedním z nejvytíženějších malajských námořních přístavů a hlavním motorem místní ekonomiky, který od roku 2016 ročně odbaví 1,52 milionu TEU nákladu.

Historie thajského přístavu Phuket sahá až do 16. století, kdy sloužil jako důležitá obchodní cesta mezi Indií a Čínou. V 17. století Phuket často navštěvovali zahraniční obchodníci včetně Holanďanů, Angličanů a Francouzů, které lákaly zdejší přírodní zdroje, zejména cín a kaučuk.

V 18. století se přístav Phuket stal ještě významnějším, když byl během barmsko-siamské války využíván jako námořní základna. Přístav se dále rozvíjel ve 20. století, aby vyhovoval rostoucímu průmyslu těžby cínu. Dnes je nejen důležitým obchodním přístavem, ale také oblíbenou turistickou destinací známou svými krásnými plážemi a rušným nočním životem.

Město Kolombo, které se nachází na jihozápadním pobřeží Srí Lanky, má bohatou historii starou více než 2000 let. V roce 2011 zde žilo kolem 750 000 obyvatel. Do roku 1978 bylo hlavním městem země. Sídla státní správy se pak přesunula do Šrí Džajavardanapura Kotte, které je od centra Kolomba vzdáleno jihovýchodně necelých 10 km a tvoří s ním jednu aglomeraci. V metropolitní oblasti žije až 5,6 milionů obyvatel.

Přístav je strategickým a obchodním centrem již od starověku a slouží jako klíčová spojnice mezi Východem a Západem. Díky své strategické poloze na Hedvábné stezce přitahoval obchodníky z Číny, Persie, Arábie a později i z Evropy.

V koloniální éře přístav dále rozvíjeli Portugalci, Holanďané a Britové. Zejména Britové v 19. století přístav značně rozšířili a přeměnili jej v jeden z největších a nejrušnějších přístavů v regionu. Otevření Suezského průplavu v roce 1869 zvýšilo význam přístavu Kolombo, protože umožňoval kratší cestu na Dálný východ. Dnes je přístav Kolombo jedním z nejrušnějších na světě a ročně se v něm odbaví miliony kontejnerů.

Přístav Akaba se nachází v nejjižnější části Jordánska. V minulosti byl důležitým strategickým a obchodním centrem. Nejstarší známá zmínka o Akabě je v Bibli, kde je uváděna jako Elath nebo Eloth. V byzantském období sloužila Akaba jako klíčové centrumcírkve v regionu a z tohoto období pochází mnoho významných archeologických staveb.

V 7. století vedlo islámské dobývání k rozvoji Akaby jako centra obchodu a komunikace. Přístav byl klíčový během arabského povstání na počátku 20. století, kdy byl dobyt arabskými vojsky za pomoci Brita T. E. Lawrence, známějšího jako Lawrence z Arábie, organizátora arabského povstání proti Osmanské říši. V moderní době se přístav proměnil ve významné turistické centrum s několika luxusními hotely a moderní architekturou.

Historie egyptského přístavu Šarm aš-Šajch sahá až do doby, kdy byl založen jako malá rybářská vesnice. Postupem času se z něj ve 20. století stala námořní základna egyptského námořnictva. Strategická poloha Šarm aš-Šajchu na jižním cípu Sinajského poloostrova, mezi Suezským a Akabským zálivem, z něj učinila klíčový bod pro řízení námořní dopravy v Rudém moři.

Významná proměna Šarm aš-Šajchu začala na počátku 80. let 20. století, kdy egyptská vláda rozpoznala jeho potenciál jako turistické destinace. Vláda investovala velké prostředky do infrastruktury, včetně výstavby nového přístavu, hotelů a dalších turistických zařízení. Dnes je Šarm aš-Šajch oblíbenou destinací, která každoročně přiláká miliony návštěvníků, a jeho přístav slouží jako brána pro dovoz a vývoz zboží a také jako centrum výletní turistiky.

Přístav Safaga, známý také jako Port Safaga, se nachází v egyptském guvernorátu Rudé moře. Byl založen v roce 1911 a jako námořní přístav slouží již více než sto let. Přístav byl původně využíván pro vývoz fosfátů, klíčového nerostného zdroje v regionu.

V průběhu let se přístav Safaga vyvíjel a plnil různé funkce. V současné době je oblíbeným centrem cestovního ruchu, zejména pro milovníky potápění a windsurfingu, a to díky průzračně čistým vodám a krásným korálovým útesům. Slouží také jako výchozí bod pro trajekty do Jordánska a Saúdské Arábie. Strategická poloha přístavu z něj učinila klíčový článek námořního obchodu a cestovního ruchu v Egyptě.

Jižní část Suezského průplavu, známá také jako Port Tawfik, se nachází v jižním Egyptě a má bohatou historii. Jeho stavba byla zahájena v roce 1859 pod dohledem Ferdinanda de Lessepse, francouzského diplomata a developera. Průplav byl otevřen v roce 1869 a výrazně zkrátil dobu plavby lodí cestujících mezi Evropou a Asií, protože odpadla nutnost obeplouvat Afriku.

V průběhu 20. století se jižní část Suezského průplavu stala ohniskem mezinárodního konfliktu. Hrál významnou roli v suezské krizi v roce 1956, kdy Egypt kanál znárodnil, což vedlo k neúspěšné invazi Izraele, Spojeného království a Francie. V roce 1975 byl průplav po řadě konfliktů nakonec znovu otevřen pod egyptskou kontrolou. Dnes je jedním z nejdůležitějších námořních průplavů na světě.

Severní přístav Suezského průplavu v Egyptě má bohatou historii, která sahá až do poloviny 19. století. Oficiálně byl otevřen v listopadu 1869 po deseti letech stavebních prací, které iniciovala a na které dohlížela soukromá společnost Suezského průplavu, později znárodněná egyptskou vládou.

Přístav hrál významnou roli v celosvětovém obchodě a námořní dopravě, protože fungoval jako kritická spojnice mezi Středozemním a Rudým mořem. Severní přístav Suezského průplavu byl nejen obchodním uzlem, ale také strategickým bodem konfliktu během suezské krize v roce 1956. Od té doby prošly přístav i průplav několika rozšířeními a vylepšeními, aby vyhovovaly stále rostoucímu objemu světového obchodu.

Alexandrijský přístav má bohatou historii, jejíž kořeny sahají až do roku 1900 př. n. l., kdy jej založili staří Egypťané. Skutečnou slávu tomuto přístavu však přinesl až Alexandr Veliký, který jej v roce 331 př. n. l. proměnil v klíčové centrum helénistické civilizace a spojil jej přes Středozemní moře s celým známým světem.

V průběhu staletí byl alexandrijský přístav svědkem několika historických událostí. V římském období sloužil jako klíčová námořní základna a centrum vzdělanosti a v islámské éře byl významným centrem obchodu a kultury. Význam přístavu přetrval i v moderní době; sehrál klíčovou roli během dvou světových válek. Dnes zůstává jedním znejdůležitějších přístavů v Egyptě a Středozemním moři.

Přístav Messina zaujímá v italské historii významné místo. Nachází se v severovýchodní části Sicílie a od starověku byl jednou z nejdůležitějších bran do Středozemního moře. Díky své strategické poloze se stal klíčovým bodem pro obchodní i vojenské aktivity. Bylo založeno řeckými kolonisty v 8. století př. n. l. a díky zakřivenému tvaru svého přírodního přístavu bylo známé jako Zancle, což znamená "srp".

Messinský přístav byl v průběhu historie svědkem mnoha invazí a dobývání díky svému strategickému významu. V roce 1061 jej dobyli Normané a později Švábové, Angevini a Aragonci. V roce 1908 přístav a město vážně poškodilo ničivé zemětřesení a vlna tsunami, ale později byly obnoveny. Dnes zůstává důležitým přístavem, který slouží jako centrum trajektů do italské pevniny a dalších částí Středomoří.

Přístav Neapol, který se nachází v italské Neapoli, je jedním z největších italských námořních přístavů a jedním z největších námořních přístavů v povodí Středozemního moře s roční přepravní kapacitou přibližně 25 milionů tun nákladu. Historie tohoto přístavu sahá až do 8. století př. n. l., kdy byl poprvé založen Řeky, což z něj činí jeden z nejstarších provozovaných přístavů na světě.

V průběhu staletí se v neapolském přístavu vystřídali různí vládci a byl významným námořním uzlem pro různé říše. V římské éře sloužil jako klíčový obchodní přístav, který usnadňoval obchod v celé říši. Během druhé světové války byl přístav vážně poškozen, ale byl rychle obnoven a rozšířen. Dnes slouží nejen jako klíčový nákladní terminál, ale také jako důležitý trajektový přístav, který spojuje řadu destinací po celém Středomoří.

Celé území Civitavecchia je poseto pozůstatky etruských hrobek a je pravděpodobné, že v centru dnešního města se rozkládala malá etruská osada. Etruská nekropole v Mattonara, nedaleko továrny Molinari, pochází téměř jistě ze 7.-6. století př. n. l. a byla pravděpodobně spojena s nedalekou nekropolí Scaglia. U pevnosti Michelangelo byl ještě na konci 19. století patrný starověký přístav tvořený malými paralelními nádržemi schopnými pojmout jednotlivá plavidla.

Na kopci Ficoncella je dodnes patrná etruská osada, kde byly před rokem 70 př. n. l. vybudovány první lázně, Římany nazývané Aquae Tauri.

Janovský přístav má bohatou historii, která sahá až do římských dob, kdy byl založen jako obchodní centrum. Status jednoho z předních evropských námořních přístavů však získal až ve středověku za vlády Janovské republiky. Toto rušné přístavní město bylo významným hráčem na námořních obchodních trasách, zejména s Východem.

V 19. století prošel janovský přístav významným rozvojem v rámci Italského království. Díky své zeměpisné poloze a přírodnímu přístavu se stal strategickým bodem pro obchodní a vojenské aktivity. Dnes je i nadále klíčovým přístavem, který slouží jako hlavní brána pro zboží a cestující, a je považován za jeden z nejrušnějších přístavů ve Středozemním moři.

Přístav Marseille, známý také jako Starý přístav, se nachází v centru francouzské Marseille. Jeho historie sahá až do starověku, kdy jej kolem roku 600 př. n. l. založili řečtí námořníci z Fókie. V průběhu staletí hrál přístav významnou roli v hospodářském a kulturním rozvoji regionu a sloužil jako hlavní obchodní a dopravní uzel.

Ve středověku se přístav stal důležitým centrem středomořského obchodu. Navzdory obdobím úpadku nadále vzkvétal, zejména v období renesance, kdy byl modernizován a opevněn. V 19. století prošel přístav rozsáhlým rozvojem, který upevnil jeho postavení jednoho z předních světových námořních přístavů. Dnes zůstává důležitou součástí identity a ekonomiky Marseille.