Pouť do Lurd: tentokrát trochu jinak

V polovině minulého měsíce jsme se skupinou klientů vyrazili na poněkud netradiční zájezd - poutní cestu do francouzských Lurd. Navázali jsme tím na tradici předpandemických poutních zájezdů do Říma a do tohoto poutního místa, kam jsme vyráželi s farnostmi z okolí. Letos jsme na cestu vyrazili s farností Halenkov... a upřímně vám řekneme, byl to jeden z nejlepších, ale i nejpřekvapivějších zájezdů, na kterých jsme v poslední době byli.

Den první: Proroctví se naplňuje

Že nepůjde o jen tak obyčejný zájezd se ukázalo už večer po odjezdu z Lidečka, kde jsme měli tradiční poutní mši před odjezdem a slavnostní večeři v Restauraci Na Formance. Pár minut po odjezdu několik členů výpravy vytáhlo podezřelé lahve s průhledným nápojem. Začala se naplňovat nenápadně pronesená slova P. Jana, našeho duchovního doprovázejícího a zároveň objednavatele zájezdu, který nás pár týdnů před cestou nenápadně varoval: "No, víte, my jsme věřící, ale takoví normální... aj po vínu a po štamprli si rádi dáme a rádi se zasmějeme." Po týdnu s touto skupinou musíme přiznat, že jeho slovům dostáli - a k radostné atmosféře strhli i nás delegáty a řidiče.

Naše cesta do Lurd vedla přes ty největší klenoty severní Itálie. Napřed jsme zastavili v Benátkách, kde jsme lodním autobusem vaporetto vyrazili do centra města, po jehož prohlídce města následovala nezapomenutelná mše svatá v kryptě zlatem vyzdobené baziliky sv. Marka (kde se nesmí fotit.. takže fotek máme pomálu). Z Benátek jsme odpoledne vyrazili do nedaleké Padovy, jejíž dlouhá historie a příjemná atmosféra překvapila nejednoho z poutníků. Také jsme se pomodlili u hrobu sv. Antonína, portugalského světce, který nás provázel po celou pouť. Noc jsme pak strávili v Cremoně, věhlasném středisku výroby houslí, které dalo světu slavného místního rodáka Antonia Stradivariho.

Den druhý: Od Četníka k mistrálu na Rhóně

Druhý den jsme časně ráno vyrazili do St. Tropez, které našinec zná především díky komedií o Četníkovi. Po nezbytné fotce u četnické stanice se nám povedl husarský kousek - na přímluvu všech svatých se nám povedlo zajistit mši v místním kostele, kde právě probíhal křest.

Zajištění mší v malých venkovských kostelících ve Francii je velký problém, stránky mají mnohdy zastaralé a na emaily často nikdo neodpovídá (čestnou výjimku tvoří poutní místo Lurdy, které pro zvládnutí velkého množství poutníků vytvořili opravdu jednoduchý a přehledný rezervační systém). Tady se nám mše povedlo zajistit jen díky tomu, že jsme místního pana faráře zastihli přímo před kostelem, jak se loučil s farníky. Po několika větách francouzsky, pár anglicky a mnoha italsky nakonec o. Janovi dovolil odpoledne sloužit mši svatou v jeho nádherném kostele, za což mu ještě jednou moc děkujeme.

Před začátkem mše jsme měli hodinku čas, proto jsme čas využili výšlapem na pevnost nad městem, odkud je krásný výhled jak na záliv s nádhernou průsvitnou vodou Azurového pobřeží, tak na dům Brigitte Bardot a dalších slavných francouských i světových celebrit, kteří na protilehlém poloostrově tráví své letní dovolené.

Ze St. Tropez jsme vyrazili do Avignonu (cestou jsme si pustili, jak jinak, Četníka ze St. Tropez). Ve městě francouzských papežů a vzdoropapežů jsme si prohlédli radniční náměstí, papežský palác a vedle stojící baziliku Notre Dame. Na nedaleké hoře sv. Jana XXII. s nádherným výhledem nás už zastihl silný francouzský mistrál, který nás provázel po zbytek naší pouti. Noc jsme strávili v krásném retro hotelu nedaleko města.

Den třetí: Překvapení cestou a první den v Lurdách

Třetí den už patřil blížícím se Lurdám. Cestou ale naše poutníky čekalo překvapení. Na trase nás totiž čekalo město, které většina poutníků do Lurd vidí jen z dálnice, ale nikdy se do něj nedostanou. My jsme do něj tento den vyrazili - a stálo to rozhodně za to. Dámy a pánové, vítejte v Carcassonne.

Středisko katarského povstání je dnes jedním z nejzachovalejších středověkých měst v Evropě. Jeho mohutné hradby se tyčí nad údolím řeky Aude, kterou pod městem překonává starodávný most. Ve městě najdete úžasnou gotickou katedrálu, vnitřní hrad a spletitý systém středověkých uliček s obchůdky s roztodivnými suvenýry a místními kulinářskými specialitami.

Pokud se nám měl někdo ztratit, tak tady... a ztratil se. Paní se ale po pár minutách našla, za odměnu nám ale v autobuse vyprávěla příběh o paní z jižní Moravy, která si v době hluboké totality vyřídila všechna možná povolení a vyrazila do Lurd. Po téměř měsíční cestě se vrátila domů s kanystry lurdské vody, kterou pak podělila celou Moravu. Jak to dokázala? S heslem "stačí kapka vody a kýbl víry" ji po návratu rozředila českou vodou a podělila všem známým. Stala se tak inspirací mnohým, včetně našich poutníků.

Den čtvrtý: Nezapomenutelné Lurdy

Navečer už jsme dorazili do Lurd, kde nás čekaly dva dny odpočinku, modliteb a načerpání duchovní posily. Začali jsme mší svatou v kryptě přímo nad jeskyní, kde se před více než 150 lety zjevila mladé Bernadettě Soubirous zjevila Panna Marie (příběh zjevení si můžete přečíst zde).

Dnes jsou Lurdy díky této události jedním z nejdůležitějších římskokatolických poutních míst světa s nezapomenutelnou atmosférou a vlivem na životy mnoha lidí. Jednou z těchto lidí je i Delíza Cirolli, které v deseti letech jí lékaři objevili osteosarkom - zhoubnou rakovinu kostí. Dva měsíce po návratu z Lurd se jednou ráno probudila a cítila se zdravá. Kontrolní vyšetření ukázala, že po sarkomu není ani památky, což dosud věda nedokázala vysvětlit. Toto zázračné uzdravení bylo církví uznáno v roce 1989 a přidalo se k dalším desítkám případů, které se na tomto místě odehrály.

Každý si návštěvu tohoto místa prožil po svém. Někdo se nejlépe cítil při modlitbě u jeskyně Zjevení, jiný zase při koupeli v lurdské léčivé vodě. Silný dojem zanechal také noční svíčkový pochod, při kterém každý večer zaplní obrovské náměstí před katedrálou modlící se poutníci v průvodu se svíčkami a mariánskými písněmi. A někdo se s Bohem potkal třeba v kavárně poblíž náměstí. Jak se říká, cesty Páně jsou nevyzpytatelné, proto i každý pokus popsat událostí pobytu v Lurdách dříve nebo později narazí na to, že na něj slova zkrátka nestačí...

Den pátý: Levandulemi vonící Marseille a kontrasty Monaca

Lurdy jsme opustili opět brzo ráno a během zbytku noci jsme jeli směr Provence. U Carcassonne nás zastihl nádherný východ slunce, jehož fotku najdete níže. Byl znamením lepších zítřků? Uvidíme. Každopádně naší první zastávkou bylo hlavní město oblasti známé především výrobou mýdel a pěstováním levandulí - provensálská Marseille.

Boleli nás nohy a měli jsme málo času, proto jsme nahoru k bazilice Panny Marie Strážné nahoru vyjeli vláčkem. Ale ouha. Onen zmíněný mistrál od Avignonu nabral na síle a proto byla vyhlídka na město a ostrov If uzavřena. Za 15 let, co do Marseille jezdíme, se něco takového stalo poprvé. Do baziliky jsme ale přesto dostali jejím podstavce, kudy vedou schody jako do krypty, tak i do hlavních prostor s rozvěšenými lodičkami a roztodivnými obrazy se scénami, při kterých se věří, že přímluva Panny Marie zachránila život námořníků, letců, řidičů a dalších cestovatelů. Vítr neustal, proto jsme si při čekání na odvoz mohli udělat rozevláté fotky, které vidíte níže.

Druhou zastávkou zpáteční cesty do ČR bylo Monako. Proč Monako na poutní cestě? Protože život je o kontrastech, skrze které vždy nejlépe vidíme jeho krásu. Po duchovním programu v bazilikách byla návštěva monackého kasína připomínkou toho, že mají svou víru žít především ve světě - a některým přinesla i výhru, rovných 6 euro v ruletě.

Jinak, v Monaku právě probíhala příprava na víkendové závody Formule E, takže se jindy jednoduchá cesta ke kasínu proměnila v křivolakou pouť mezi připravovanými tribunami a padoky se závodními monoposty. Kdo ale může říct, se že procházel po dráze, po které se za pár hodin proháněli ti nejrychlejší jezdci planety?

Den šestý: Setkání se svatostí a italská pohoda v Janově

Přespali jsme v nádherném hotelu na pobřeží Ligurie, odkud jsme ráno vyrazili vstříc poslednímu dni naší poutě. Naše první cesta vedla do hor, do malebného městečka Sassello. Malinké sídlo poblíž Savony by dnes málokdo znal, kdyby se v něm v říjnu 1971 nenarodila Chiara "Luce" Badano, členka Hnutí Fokoláre, která v osmnácti letech zemřela na rakovinu kostí. Pro svou péči o staré a nemocné, ale i děti a mladé, byla tato mladá věřící žena v roce 2010 prohlášena za blahoslavenou a je považována ze jednu z nejznámějších moderních světic.

V městečku nás čekalo druhé překvapení. Při zařizování mše svaté v místním kostele (kde nám, pro změnu, na emaily opět nikdo neodpovídal), jsme narazili na malou místní komunitu, která si dala za úkol udržovat odkaz Chiari a jejich myšlenek v dnešní době. Tuto společenství nám zajistilo nejen mši svatou v kostele, ale také živé svědectví Simony, Chiařiny spolužačky z gymnázia, která nám svědčila o své přímé zkušenosti s touto (snad) budoucí světicí a o tom, jak prožívala její smrt a blahořečení. Silný příběh byl pro všechny velkým povzbuzením a troufneme si říct, že i vrcholem posledního dne poutě.

Po mši svaté jsme ještě zašli do místní restaurace, kde nás čekal přímo koncert italské gastronomie. Na ten navázala cesta do nedalekého Janova, naší poslední zastávky. Pomalým, loudavým krokem (všichni už jsme byli unavení) jsme došli k místní katedrále, kde jsme si dali rozchod a dobrou italskou kávu, focacciu a zmrzlinu. Pak už nás čekal jen nástup do autobusu, povídání a cesta domů... a také improvizovaný hudební večer v podání našich zpěváků a zpěvaček, který trval do pozdních nočních hodin.

Za Riviera Tour chceme poděkovat všem poutníkům, kteří se cesty zúčastnili. Vytvořili jste nezapomenutelné společenství, které ještě dlouho zůstane v našich srdcích. Děkujeme za důvěru, že jste s pořádáním poutě oslovili právě naši cestovní kancelář a doufáme, že se na některé další pouti (nebo plavbě) spolu brzy potkáme.

Za Riviera Tour,

Dominik a Pavel, delegáti

Staňa a Mira, řidiči